Ohlédnutí za dávno uplynulou výpravu do Alp, jak bylo dříve slíbeno. Vyráželi jsme ve čtvrtek večer 27. 10. a v Alpách jsme byli až do neděle 30. 10.
Cesta byla náročná a opravdu krásná.První den – pátek- byl nejnáročnější. Za ten den jsme ušli více než 1000 metrů převýšení. Dostali jsme se až na výšku 1740 metrů nad mořem, česká pohoří jsme nechali hluboko pod sebou. Úplně na vrcholu foukal studený vítr a byl tam celoroční sníh. Na místo přespání jsme se dostali ještě za světla, pozorovali jsme postupně červenající nebe, pak už byla naprostá tma. V noci byla zima, pršelo a foukal ostrý vítr.
V sobotu ráno je mlha a hustě mrholí. Okolo poledne míjíme malou chatičku, a bavíme se s místními horaly. Pomalu nám docházela voda, ale narazili jsme na menší pramen. Na prudkých svazích okolo nás se občas objevují kamzíci a my je s nadšením pozorujeme. Kolem třetí hodiny odpoledne, když dorazili k menšímu horskému vodopádu, začala cesta prudce klesat do údolí. Rozhodli jsme se vydat po menší pěšině, která je na českých mapách zaznačená jako schůdná. Rozhodně musím říct, že se nejednalo o klasickou cestu, byla to spíše zvířecí pěšinka, občas se ztrácela a pod námi byl nebezpečný sráz. Cestu jsme úspěšně zdolali a s pocitem, že tohle mohli vymyslet a zvládnout jenom češi, jsme vyrazili dál po Rakouské cestě Steinschlag. K večeru jsme dorazili na větší louku, na které stála polorozpadlá salaš. Ubytovali jsme se, noc přišla brzo a opět byla chladná.
Neděle už rozhodně není tolik náročná. Převýšení, které nás dneska čekalo bylo zhruba 400m, pár set metrů vzhůru a o trochu víc, níž. Ještě před polednem scházíme do vesničky Hinterwildalpen, kde máme zaparkovaná auta. Poslední místo, kam jsme se v Alpách vydali bylo zvlášť. Jednalo se o nádherné vodopády nedaleko vesnice St. Sebastian. Kolem poledne jsme už nasedali do aut, směr Praha.
Ester