Strakonice 8. 12. 2017
Z DENÍČKU VEDOUCÍHO: vánoční výprava = „Vánočka“
Můj milý deníčku…
…dneska jsme přijeli na Vánočku! Cesta autobusem z Prahy do Strakonic všem připadala nekonečná – vedoucím proto, že museli mírnit dětské nadšení projevující se nemalými útoky na ušní bubínky „civilních“ spolucestujících. Dětem, protože zkrátka v autobuse nelze dělat plno zajímavých věcí – třeba dupat, zpívat či bušit do sedadel.
Jako další pozitivní věc vidím, že se nám při cestě pěšky na strakonickou základnu nikdo nevykoupal v Otavě, podél které jsme značnou část cesty šli.
Ubytovací prostory se zdají dostatečně bytelnými pro šedesát dětí, které máme s sebou. Ale: vlčata nemohou mít v pokoji věci příliš náchylné k poškození, světlušek je strašně moc a skauty přece nemůžeme vměstnat do růžového pokoje 😊 Dali jsme hlavy dohromady a každá skupinka dětí nakonec přece jen vyfasovala místnost k ubytování.
Dneska ještě rozhodně hned tak spát nejdeme! Z pokoje světlušek vykročí holčička, že má žízeň – za ní druhá, pak si vzpomene třetí a najednou se po chodbě rozléhá smích celé dámské místnosti… Když je jde člověk utišovat, zaslechne z vedlejšího pokoje vlčat rovněž hlasitou zábavu. Klukům se (na rozdíl od vedoucích) spát vůbec nechce, a dokonce si vymyslí i vlastní program. Při obvyklých okolnostech by byla takováto iniciativa chvályhodná, ale ne v jedenáct v noci. Za úspěch lze považovat, když je po určité době půlka vlčat nasoukaná ve spacácích a druhá část alespoň přestane nepřetržitě otvírat a zavírat dveře do pokoje.
Konečně jsem i já ve spacáku – takový klid tu najednou… Zakřikla jsem to – nějaké děti ještě slyším. Vím také, že zítra ráno v šest budou malí opět na nohou. A když ne tito, tak zajisté jejich momentálně již spící kamarádi – a rozhodně si nevydrží jen šeptat. Děti se nikdy nemůžou dočkat nového dne.
Já jim ale vlastně rozumím! Zítřek BUDE stát za to! Večer nás totiž čeká jakoby štědrovečerní večeře, připraví se dárky, zazpívají se koledy, nazdobíme stromeček… Že je ještě advent? Pro členy našeho střediska neplatí, že Vánoce přicházejí jednou za rok. Jak to? Schválně, zkuste na Štědrý den oběhat všechny vaše tety, strýčky, babičky, dědečky, tchýně, tchány i blízké přátele! K tomu si zazpívat koledy, připravit večeři, celou tu dobu se postit, a ještě se v tu samou chvíli radovat s kamarády ze skautského střediska! I kdyby to bylo to nejlepší středisko na celé planetě, prostě se nerozkrájíte (protože rozkrájet se můžete pokusit tak nanejvýš štědrovečerní jablko…)!
Co tedy s tím? A třeba i proto máme u nás tradici celostřediskové Vánočky! Tak jo – na zítřek budeme potřebovat hodně sil – a myslím, že to bude RADOST 😀
Dobrou… Anežka Str.